Z doby návštěv školních jídelen mi zůstala hluboká (má láska není nikdy povrchní...) a stáletrvající láska ke gulášové polévce a stáletrvající odpor k teplým sladkým jídlům. Fakt nevidím ani nejmenší kouzlo v bramborových šiškách s mákem, když jdou zrovna tak udělat s opraženou anglickou a s cibulkou a je to tak mnohem lepší, nebo v krupičné kaši, která dobře udělat nejde a navíc je pro MIMINA! A ani to naše mimino jí nechce. Je to inteligentní chlapec, který má vybrané chuťě už z dob intrauterinního života, kdy mu pupeční šňůrou proudily samé dobroty. Když chce člověk něco sladkého, jde udělat buchta, ale necpěte mi to jako hlavní jídlo, to mi prostě nedělejte... Na sladké vůbec zas až tak nejsem. Jenže! Jsou tu i výjimky, jako jsou třeba makronky, jak si možná bystrý čtenář ráčil povšimnout, nebo právě tahle rýžová parfumerka. Je nákyp ze školních jídelen a nákyp tohoto typu.
Koření mě začalo brát opravdu fest. Když si uvědomím, kolik koření se používalo za dob našeho dětství (taky kolik ho bylo k sehnání, bezpochyby), kolik jsem ho používala, když jsem začínala vařit pro sebe, a jakou škálu používám teď, je to jako jižní a severní pól. A ještě teda jeden pól mezi, mi to nějak nevychází... Je to nekončící dobrodružství, nikdy do koření určitě neproniknu jako rodilý Ind nebo Asiat vůbec, když už jsme u toho, ale ráda se budu učit. Už jen špetka nějakého zajímavého koření může jídlo proměnit v nadstandardní chuťový zážitek. Ostatně jsem přesvědčená, že jediná dlouhodobě poživatelná vegetariánská strava je právě třeba ta indická. A teď by mě určitě vegetariáni utřískali řapíkatým celerem. No jo, takových by bylo, i masožroutů, cha!
Už jenom když si přečtete seznam ingrediencí, je vám jasné, že tohle není typický rýžový nákyp s rozblemcanými švestkami, které už se minimálně několik měsíců válely zavařené ve sklenici, takže v nich moc chuti, kterou by mohly předat kamkoliv dál, nezbylo. Taky je jasné, že to není pro ultrazdravo(úz)kostlivce. Nějaká ta kalorie tímhle jídlem obíhá, pravda. Jenže málokteré jídlo nadupané zdravoučkými miláčky způsobí, že si dáte lžičku, začnete vyluzovat obscénní zvuky, spokojeně se zakloníte na židli a přitrouble se usmíváte. Tak to prostě je.
1 vanilkový lusk
3 hřebíčky
3 tobolky kardamomu
1 svitek skořice
1 badyán
1 plechovka kokosového mléka
2 lžíce třtinového cukru
3 lžíce 30% a víc smetany
1/2 plechovky mléka (vypláchnout plechovku od kokosového mléka)
2 pořádné lžíce mascarpone nebo jiného krémového sýra
2 žloutky
200 g mléčné rýže nebo rýže na rizoto
kůra z dvou limet nebo citronů
dvě hrsti sekaných mandlí
1. V nádobě, která je vhodná do trouby nebo v dostatečně velké jiné nádobě (s tím, že obsah pak přesunete do ohnivzdorného hrnce/pekáčku) zahřejte na středním ohni všechno koření, až se rozvoní. Z vanilkového lusku odstraňte semínka, ta dejte do hrnce společně s kořením, ale vhoďte tam i vyškrábnutý lusk, kde je stále spousta semínek. Kardamom nakřupněte plochou stranou nože, aby se otevřel.
2. Zalijte kokosovým mlékem, smetanou a mlékem. Přisypte cukr, přidejte nastrouhanou kůru z půlky limety a velmi zvolna přiveďte k varu, aby koření prostoupilo mlékem.
3. Přisypte nepropláchnutou rýži, přiveďte k mírnému varu, ne klokotem, tak bude z rýže kaše. Vařte zhruba pět minut a odstavte.
4. Rozmíchejte mascarpone se žloutky a pořádně vmíchejte do rýže. Povrch rovnoměrně postrouhejte kůrou z druhé poloviny limety a posypte mandlemi (pokud nádoba ve které jste rýži vařili nemůže do trouby, přesuňte do zapékací nádoby a kůru nastrouhejte až po přesunu).
5. Vložte do trouby vyhřáté na 200C na 15 minut nebo až bude rýže měkká.
Se dvěma lžícemi nějakého hezky kyselého sorbetu na vybalancování chutí je to, myslím, docela parádnice, co myslíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat