KVĚTÁKOVÉ CURRY Z VLASTNÍ ZAHRÁDKY

Nazdar, bumbrlíčci! Máme skoro po prázdninách, léto se chýlí ke konci, začíná období hojnosti a tak začínáme sklízet, co jsme zaseli. Ti z nás, kteří sejí většinou pouze vítr (a taky semínko toskánského citronu jsem zasela, ale pak se dozvěděla, že se to nesmí/nemá) nebo nemají zahrádku, jsou nuceni si plody kupovat. To nás ale nezastaví, pochutnáme si i tak. Zjara jsem na sockách naťukla zájem ctěného čtenářstva o recept na květákové curry. Zájem byl omračující, lidí se nadšeně ozvalo šest, až pět, zkrátka jsem byla zaplavena pozitivními reakcemi. Byla by blbost mrcasit se sepisováním receptu na jaře, kdy o květák jeden nezavadí, viďte. Nebo by si na něj měl brát hypotéku. Ale já nezapomínám. Bohužel. Teda zapomínám, samozřejmě, pořád něco zapomínám. Ale víme, jak je to s ženskýma, žejo. Takhle nezapomínám. A taky nezapomínám, co jsem naslibovala. Samy se ty životní úzkosti a výčitky svědomí neudělají, to je jasné! Takže drumroll, plním další závazek.

CHAPATI A ČESNEKOVÝ NAAN. NA NÁVŠTĚVĚ INDIE BEZ RIZIKA HEPATITIDY...

Nonono, nemusíte se hned hyperkorektně čertit! Titulkem jsem pouze chtěla vyzdvihnout autenticitu tuná chlebových placek a dát tak najevo, že abyste si na nich pochutnali, do Indie ani nemusíte. Připouštím, že tento výrok může malinko tratit na údernosti, když padne od individua, které nejen že v Indii nikdy nebylo, dokonce se mu z představy, že se octne v jejích ulicích, ježí i řasinky v dýchacích cestách. Nicméně pokud jste podobně vycukaný nešťastník, co chytá tiky v oku i z hluku vrzajících dveří a z davů o pěti lidech si dýchá do pytlíčku, dost možná vám ani nic jiného než uválet si chapati nebo naan doma stejně nezbyde.